pondělí 25. května 2015

Pochod Karla Klíče

V sobotu se v našem městě konal pochod Karla klíče. Nejdříve bych jen chtěla říct, kdo to vlastně byl Karel Klíč. 
Karel Václav Klíč (30. května 1841 Hostinné – 16. listopadu 1926 Vídeň) byl český malíř, fotograf a grafický technik. V roce 1878vynalezl heliogravuru, při pobytu v Anglii v roce 1890 proces zdokonalil. V roce 1892 sestrojil první hlubotiskovou rotačku.(Zdroj)

Pochod jsem naposledy šla někdy na ZŠ, byla to pohádková trasa, která vedla do lomu. Po cestě byla pohádková stvoření a na konci, obrovský táborák, kde se opékali buřty.

Letos jsme zvolili trasu pro dospělé, aby toho nebylo málo hned 12 Km. Hrozně jsme se báli, abychom tuhle trasu ušli, přeci jen nejsme s mamkou zvyklé tolik chodit. Ono sem tam těch 6 km přes kopec je fajn, ale rozhodně to není bůhví jaký tréning. Na pochodu to bylo fajn, cesta utíkala rychle. Sem tam byla i nějaká ta přestávka na focení a svačinku. Na některých fotkách mě můžete vidět s batohem, to bylo zhruba do poloviny pochodu. Pak nastal zlom, kdy jsem začínala cítit jak mě bolí záda :/ Divila jsem se z čeho... no a pak mi to došlo. V batůžku jsem totiž měla následující potřebné věci k pochodu: Jablko 3 ks (svačina pro celou výpravu), půl litru vody, bundu pro sebe, bundu pro Aischulku, prášky na astma, alergii, bolení hlavy, náplast, deodorant, kapesníčky, peněženku a telefon. Nezdá se to, ale docela se takový batoh pronese. Naštěstí batoh převzal Vašek... Jak já jsem byla ráda, ale zároveň mi ho bylo líto. Chudák nesl svůj a i můj...tedy náš. A teď zas pár fotek :) 
Cestou přes Pošťák do Olešnice :)

Na bradle, už máme za sebou půlku trasy.

 
Cestou z Bradla k Olešnickému rybníku.
A již zase na Pošťáku, cestou k cíli.

 Jediná fotka s Vaškem :( On celou cestu fotil, nesl mi batoh a dělal psychickou podporu. Je zvyklý chodit z praxe a je to znát. (Chodí na lesnickou školu).
Jednu pusinku a jdeme dál :)

 Výhled na Bradlo a Olešnici z Pošťáku... no není to krása?


Aischulka se již těší domů na piškotku.
Do cíle jsme šli z posledních sil ale došli jsme :) Jsem na nás hrozně hrdá a těším se na další výšlap :)

Ještě se s vámi musím podělit o jeden strašný zážitek. Cestou do cíle, jsme šli kolem zahrádkářské kolonie, kde na kraji mají lidé normální obytný barák. U baráku obrovskou zahradu a na ní vlčáka. Vlčák vypadal jako potížista již od pohledu, jen zahlédl naší Aichulku začal se tak divně smát ve stylu amerických hvězd. Když jsme šli blíž (jindy se projít nedalo), potížista přispěchal až k plotu a začal štěkat a dobývat se ven. Protože v takových chvílích mam zadek stažený, přidali jsme všichni do kroku, abychom už byli pryč od něj. Jenže, stačilo popojít o dva metry a potížista již byl půlkou těla ven z plotu. Musím říct, že tu díru v plotě nalezl opravdu hodně rychle a vůbec mu nevadilo, že se u toho zašpiní, neboť se plazil po břiše. Tvářil se u toho jako krvelačná bestie, která si jde pro sou oběť. Naše Aischulka jen stála a koukala, celá vykulená a říkala si "Proč máš tak velké zuby?"
No nás by se v ten moment krve nedořezal... ještě nikdy jsem takhle nahlas nekřičela. Naštěstí z pozemku odcházela paní domácí kamsi a slyšela naše zoufalé volání "Paní, pojďte si zavřít toho psa! Máte v plotě díru!" Ihned přidala do kroku a začala na psa křičet, aby se vrátil do boudy. Než ale potížista začal reagovat, už vysel jen za pánev v plotě a sápal se ven. No nevím jak to pak potížista udělal, vrátil se zpátky na zahradu. Paní se nám omlouvala, že pes ani není její, že jí ho tam nechala tchyně, která šla na nákup. Prý ho zapomněla zavřít do boudy. Zážitek příšerný... myslím si, že se tam jen tak projít zase nepůjdeme. Malá se chudák ještě dlouho klepala u mě v náručí :/ Nechci ani domýšlet co by se stalo, kdyby prolezl skrz. 

No to je asi všechno z pochodu, děkuji za milé návštěvy a komentáře :) Přeji Vám krásný týden




Žádné komentáře:

Okomentovat